NOVÁ SÍŤ INFORMUJE (No. 20)

Barbora Jílková a Hedvika Drenčeni: Prostory bohužel nejsou!

Jihočeská organizace Kredance již osm let funguje jako orientační bod pro pohybové a taneční divadlo v Českých Budějovicích a jeho okolí. V poslední době proběhla řada organizačních změn, které sebou přinesly i nové impulsy a nasměrování aktivit. Vedle podpory vzniku nových projektů formou rezidencí, pořádá Kredance festivaly Tanec Praha a Malá inventura, organizuje workshopy a jeho činnost míří i za hranice ČR. Jaké to je provozovat organizaci bez vlastního prostoru, která se pohybuje na pomezí producentské a produkční jednotky jsme si povídali s odcházející produkční Barborou Jílkovou a nastupující Hedvikou Drenčeni.

Činnost Kredance je spojena s nezávislou scénou v Českých Budějovicích už od roku 2010. Na co se Kredance v posledních letech?

Bára: Poslední tři roky byla Kredance spíše virtuálním prostorem. Měli jsme sice zázemí v Jihočeském divadle, naše projekty jsme ale museli realizovat ve veřejném prostoru nebo v divadelních prostorách mimo Budějovice. Jsem ráda, že to Kredance ustála, že se jí dařilo i přesto, že si ji lidé nemohli spojit s konkrétním místem. Na jih Čech jsme přivezli spoustu zajímavých projektů a navázali jsme zajímavou spolupráci s Berlínem.

Hedvika: Jsem v Kredanci poslední rok a půl a hodně jsem se zaměřila na marketingovou stránku. Máme nové webovky, facebook i instagram pravidelně plníme aktualitami a rozhodně je o nás víc slyšet.

Jaká je situace v Českých Budějovicích, pokud jde o prostory vhodné pro uvádění nezávislých projektů? Máte ve městě stále partnery, nebo spíše spoléháte na veřejný prostor?

Hedvika: Prostory, kde bychom mohli pravidelně vystupovat, bohužel neexistují. Většinu projektů tedy směřujeme do veřejného prostoru Českých Budějovic. Představení, která potřebují dobře vybavený divadelní sál, obvykle uvádíme v Malovicích, v sídle Divadla Continuo. Otázku vyhovujících prostorů pro nezávislou scénu vnímáme jako velmi závažnou, zasluhující si okamžité řešení.

Bára: Prostory v Českých Budějovicích opravdu nejsou. Na tento problém narážíme už dlouhodobě. Tento problém neřešíme pouze my, ale i další organizace, které přivážejí do Budějovic kulturu. Často spolupracujeme s budějovickým Majálesem, partnerem je nám také Jihočeské divadlo, ve kterém realizujeme vždy část programu z festivalu Tanec Praha, a v létě, kdy je divadlo prázdné, se zde mohou konat rezidenční pobyty.

Váš nejnovější projekt PerformanCZe ExchangeD rozvíjí spolupráci s berlínským komorním prostorem pro nezávislé divadlo ACUD Kunsthaus. Jak spolupráci hodnotíte a budete v ní pokračovat?

Bára: Spolupráce se, myslím, vydařila. Mám z ní dobrý pocit. Teď v září jsme uzavřeli realizaci prvního ročníku a čeká nás evaluace. Byla to pro nás velmi obohacující zkušenost a plánujeme další ročník. Tentokrát se budeme chtít více zaměřit na kreativní činnost, tedy hlavně podporu rezidencí a uvádění projektů na nich vzniklých. V budoucnu bychom, myslím, mohli vytvořit i nějaký společný projekt. To je ale zatím spíše vzdálená budoucnost.

Hedvika: Na příští rok už máme domluvenou rezidenci performerky berlínské nezávislé scény Evgenie Chetverkovske. Takže přirozená návaznost a chuť pokračovat tu rozhodně je.

Dáváte prostor pro vznik nových projektů a spolupracujete s řadou umělců. Daří se vám tyto projekty uvádět i po jejich vzniku?

Bára: V produkci Kredance vznikla inscenace pro děti Kocour a Two Or Ten, která se inspiruje životem Jiřího Ortena. Pravidelné reprízování je pro nás poměrně obtížné, protože nemáme domovskou scénu. Jsme odkázaní na zájem zvenčí a ne vždy se sejdeme s požadovanými termíny. Navíc část tvůrčího týmu stabilně žije v Praze a část v Českých Budějovicích. Nicméně daří se nám naše produkce uvádět vždy aspoň několikrát do roka, a to i v zahraničí, z čehož máme radost.

Hedvika: V roce 2019 vznikne v naší produkci další pohybová inscenace Ptačí sněm, která potěší děti i dospěláky. „Tourovat“ nám docela jde. Letos jsme vyrazili s inscenací Two Or Ten do Berlína a do Litvy a na jaro příštího roku domlouváme představení Kocoura ve slovenské Žilině.

Právě připravujete třetí ročník festivalu Malá inventura. V čem bude jiný oproti předchozím? A co či koho divákům doporučujete?

Hedvika: Doporučujeme všechno! (smích) Každopádně jsme rády, že máme letos dva ze čtyř festivalových dní tady, v Českých Budějovicích. Čtvrtek 11. října bude opravdu nabitý. Celý program je zasazen do Biskupské zahrady, kde si děti můžou užít samoobslužné divadlo, pohádku Dlouhý, Široký a Bystrozraký a rodiče se mezitím můžou pokochat a nakoupit u lokálních tvůrců na design marketu.

Bára: Letos se snám podařilo přivézt opravdové divadelní lahůdky. Obzvlášť radost máme z představení Mine, k jehož vzniku jsme loni přispěli poskytnutím tvůrčí rezidence. Zároveň se mi líbí, že všechna představení pro dospělé se věnují aktuálnímu dění – Mine řeší společnost a její potřebu vlastnit, teritoriálně se vymezovat. Představení Poledne zase upomene na rok 1968. A Horizont 8, který festival zakončí, řeší naší lokální politickou situaci v Českých Budějovicích. Myslím, že “nové divadlo” u nás dostálo své definici.