Divadlo ALDENTE původně vzniklo jako "divadlo-laboratoř" studentů DAMU, JAMU, HAMU a VŠMU se zaměřením na site-specific a poetické divadlo. V roce 2014 se divadlo rozhodlo proměnit svůj umělecký profil a orientaci ze "site-specific" na "actor-specific" - tedy na divadlo s herci s jinakostí, konkrétně s Downovým syndromem. V roce 2019 divadlo zahájilo úzkou spolupráci s Divadelní fakultou JAMU, která získala grant TA ČR na rozvoj tohoto typu divadla. Herecký soubor se díky němu stabilizoval a herci prošli určitým hereckým rozvojem či vzděláním, které by se jim jinak kvůli jejich handicapu nedostalo.
V současné době čítá soubor 10 herců zejména s Downovým syndromem ve věku 16-25 let a několik stálých spolupracovníků z řad profesionálních divadelníků. Většina herců s Downovým syndromem má na svém kontě okolo sedmdesáti odehraných představení; někteří z nich byli angažovaní i ve filmu (např. Hana Bartoňová - Uzly a pomeranče (ČT 2019, režie Ivan Pokorný))
Divadlo Aldente usiluje o vznik plně profesionální scény s herci s Downovým syndromem, v tomto jim patří prvenství, protože žádný plně profesionální soubor s herci s mentálním znevýhodněním v ČR dosud neexistuje. Inspiruje se u divadel podobného typu v zahraničí - výzkumné pobyty v divadlech ve Švédsku, Německu, Anglii nebo Polsku. O Divadle Aldente vznikl dokument České televize Nejsme down! (Lea Surovcová, 2020) oceněný cenou VVOZP za publicistické práce v televizní kategorii (1.cena) a nominovaný na Novinářskou cenu 2020.
Nová síť souboru poskytuje celoroční koučink a konzultace, které se zaměřují na branding, mediální obraz, práci s publikem a finance. Dále Nová síť asistuje při zajištění výjezdů po regionech ČR.
—-
Přihlášený projekt:
Antigona
Známá klasická antická tragédie nabízí etický problém: je dobré podřídit se nařízením, i když jsou tato nařízení špatná?
Dva bratři zemřou ve vzájemném souboji. Jednoho z nich rozkáže vládce Kreon pohřbít se všemi poctami, pohřeb druhého však zakáže. Bratři mají dvě sestry: Isména se rozhodne podřídit se příkazům, zatímco Antigona se jim vzepře a přes zákaz pohřbí i svého druhého bratra. Kreon ji odsoudí k smrti. Antigona kráčí na smrt a Kreon si uvědomí, že jeho příkaz byl proti vůli bohů. Jeho prozření však přichází pozdě: Antigona si sama vzala život a s ní zemřou i další lidé.
Nebo ne?
Jednoduchá scéna, hra světel a stínů, bubny, hudba, temno. Specifická divadelní poetika staví na hercích s jinakostí (zejména s Downovým syndromem) a jejich uměleckém dialogu s herci tzv. „bez handicapu“. Interpretace je průsečíkem životních zkušeností a osobního pohledu každého z nich. Skrze tento dialog se snaží vytvářet něco, co bude přesahovat každého z nás: snad katarzi?
Antigony jsou tři. Kreontové dva. Názorů na katarzi tisíc.
Tresť Sofoklovy tragédie v 60 minutách.
Sofokles / Ferdinand Stiebitz / Jitka Vrbková
scénář a režie: Jitka Vrbková
hudba: Jan Kyncl
scénografie: Zuzana Hejtmánková, Tomáš Madro
kostýmy: Kateřina Dvořáková, Alice Šindelářová
světla a zvuk: Vendula Kacetlová a Josef Fiala
hrají:
Antigona: Eliška Vrbková, Iveta Kocifajová, Zuzana Škopová
Kreon: Lukáš Suchánek a Lukáš Rieger
Isména: Hana Bartoňová
Haimon: Martin Kříž
Hlídač: Tomáš Král
Polyneikes: Jakub Zahálka
Eteokles: Jan Kyncl
Podporovatelé: Vladimír Juda (který nám bezplatně poskytl práva k překladu F. Stiebitze); Údaj o vzniku inscenace za podpory Technologické agentury ČR v rámci programu Éta jako projekt Divadelní fakulty JAMU. Inscenaci podporuje také Nová síť.
60 minut, v češtině
Foto: Nikola Minářová
