Po Altě potopa nebo nová naděje? Studio ALTA je jediný prostor, blížící se pojmu “zázemí” pro tvorbu, zkušební prostor, tvůrčí centrum. Po jejím zavření tak zmizí ojedinělé místo, tolik zásadní pro pražskou nezávislou scénu. O absenci zkušebního domu hovoří ředitelka Nové sítě Adris Světliková.
Konstantou a evergreenem pražské taneční a divadelní nejen nezávislé scény ovšem jsou podmínky pro vznik projektů a tvorbu obecně. Stejně tak neustálé volání po prostorech ke zkoušení, pro tvůrčí práci a tzv. research, tedy možnosti laboratorního zkoumání témat a uměleckých prostředků. Jednoduše řečeno: zcela zásadně nám chybí zkušební dům. Praha bude pravděpodobně jednou z posledních kulturních metropolí Evropy, která takovou infrastrukturou nedisponuje. Takže je s podivem, kolik projektů v Praze, v jaké kvalitě a rozsahu a za jakých podmínek ročně vzniká. Často jejich přípravu paradoxně zachraňují regiony, jež nabízejí tvůrčí rezidence (bohužel bez potřebného technického zázemí). Umožňují však většinou pouze vícefázové zkoušení, které problém řeší jen částečně.
Jako zázrakem se před více než deseti lety vylouplo pražské Studio Alta. Jediný prostor, blížící se pojmu „zázemí“ pro tvorbu, zkušební prostor, tvůrčí centrum. Díky výjimečnému nasazení a odhodlání Lucie Kašiarové tu Art district Prahy 7 získal domov pro nezávislou tvorbu, otevřený prostor provozovaný týmem profesionálů hodných klonování. Za poměrně krátkou dobu vzniklo ojedinělé místo, jehož genia loci vytvořili svou prací a přístupem konkrétní lidé, dali mu ducha a poskytli první impuls ke komunikaci napříč pražskou nezávislou scénou a ke stmelování komplikovaných vztahů v jejím nitru.
Jsou tu pochopitelně i další místa (venues), divadla, prostory, ale úzce propojené s konkrétními tvůrci, soubory, rezidenty. A žádný z nich nedisponuje zkušebními prostory podobného rozsahu jako Alta (Ponec, Nod, Alfred ve dvoře, MeetFactory, La Fabrika, Palác Akropolis, Cross Attic atd.).
Není tajemstvím, že provoz Studia Alta byl dlouhodobě nejistý, ať už kvůli pronajímateli, nebo v celkové koncepci obnovy dolních Holešovic. Bohužel nastal čas, kdy se dny Alty opravdu definitivně sčítají. Přestože se o problému neustále diskutuje, nikdo z kompetentních nereflektuje, o jak závažnou situaci se jedná. Že Alta doplnila důležitou část kulturní infrastruktury města, že se průběžně rozšiřovala dle potřeb umělců a jasně tak poukázala na to, co současné nezávislé scéně chybí. A nad tím, co bude dál, visí velký otazník.
Před nedávnem Nová síť uspořádala otevřené setkání k absenci zkušebního domu. Výsledkem diskusí bylo poznání, v jak dlouhodobě palčivé situaci se pražská nezávislá scéna nachází.
Snahy o vybudování zkušebního domu nebo Domu tance ovšem existují už dlouho. Za většinou návrhů stojí Yvona Kreuzmannová (Tanec Praha). A právě jí se v těchto dnech nabízí možnost částečného řešení situace v budově bývalých lázní na Žižkově v Husitské ulici, nedaleko divadla Ponec. Je to možné systémové řešení, proto apelujeme na nutnou podporu a investici magistrátu hl. m. Prahy a státu. Projekt by v počátcích zaštítil Tanec Praha, který slibuje otevřenost budoucího využívání prostor a maximální transparentnost provozu. Komunikuje se současnými provozovateli nezávislých scén. Existuje tedy řešení, které ovšem nebude možné prosadit bez dostatečné podpory všech, jichž se týká, tedy tvůrců, ale ani bez vstřícnosti města a státu, které by se mohly inspirovat příklady ze zahraničí.
Pro pražskou nezávislou scénu jsou klíčová a nutná kritéria otevřenosti, transparentnosti, společné komunikace a kooperace. Právě to nabízí holešovické Studio Alta. Nikdo netuší, lépe řečeno neřeší, co s pražskou nezávislou scénou bude, až se Alta v březnu 2020 uzavře. Proto je třeba dělat vše pro vznik nového zkušebního domu, Domu tance s vybaveností na evropské úrovni, ale také pro zajištění náhradního domova pro Altu. Ta má totiž i symbolický význam v konceptu, jak kooperovat, být otevřený a komunikovat s okolím. A to je na české nezávislé scéně vzácné. Snad tedy po Altě nepřijde potopa, snad Alta jako novodobá archa znovu někde zakotví.
Autor: Adriana Světlíková